VÝZNAMNÉ MESTÁ 18.diel: Suchum /Republika Abcházia/

Z etymologického hlediska město s dnešním názvem Suchum je "staro-nový" opětovný název tohoto města, které se až do roku 1936 rovněž nazývalo Suchum. Poté pak v časovém mezidobí let 1936 - 1992 se v časech existence Sovětského svazu toto město nazývalo Suchumi. A nakonec pak - úplně poslední změna názvu tohoto města - od roku 1992 až dodnes se toto město již opět nazývá Suchum. Z hlediska novodobé historie na území dnešního města Suchum byla postavena vojenskou pevnost, a velmi brzy poté kolem této pevnosti vznikající novodobé městečko začali stavět Turci. Nejpozději v roce 1724 začali Turci toto městečko nazývat Suchum-Kale. Když totiž turecký architekt Yusuf-aga v roce 1724 postavil na teritoriu dnešního města Suchum pevnost bastionového typu, tato pevnost, stejně jako i samotné město se na úplném prvopočátku své existence začalo nazývat Suchum-Kale, což z etymologického hlediska znamená: "su" - voda, "hum" - písek, "kala" - pevnost, respektive město. Po připojení veliké části Kavkazu k předrevolučnímu carskému Rusku se - pokud jde o název tohoto města - poměrně velmi brzy ustálil namísto tureckého "Sukhum-Kale" trochu zjednodušený název "Suchum". Samotný abcházský jazyk zde používá toponymum Аҟәа [akua] a v gruzínštině zas სოხუმი [sokhumi]. V srpnu 1936 bylo toto město oficiálně přejmenováno na Suchumi, nicméně v té době její toponymum Suchum bylo mezi lidmi již natolik silně vžito, že bez ohledu úředně oficiálně stanovený název Suchumi s názvu Suchum ve skutečnosti používalo v hovorové podobě mezi lidmi i nadále. A tak ne příliš dlouho po zániku Sovětského svazu, již v prosinci 1992 vydala Nejvyšší rada Republiky Abcházie rezoluci o přejmenování Suchumi na Suchum. A od té doby až dodnes již i oficiálně nese toto město název Suchum. A toto město Suchum je hlavní město Republiky Abcházie. Ba nejen že je město Suchum hlavním městem Republiky Abcházie, ale současně je město Suchum i vůbec největším městem v Abcházii, které v dnešní době má zhruba 66 000 obyvatel. Z historického hlediska první osídlení na území dnešního města Suchum se objevilo ve starověké době kamenné v době mladšího paleolitu, asi před 300 tisíci lety. Historie dnešního města Suchum má více než 2500 let. Na místě velké osady, na úpatí tří hor Jaštkva, Birtšha a Gvadra, založili řečtí kupci z Milétu v 6. století před Kristm kolonii Dioskuriadu (Dioscuria) a pojmenovali ji na počest bratrů Dioskuriů Castor. a Pollux (Pollux), účastníci tažení Argonautů do Kolchidy, která tehdy patřila Pontskému království. Dioskurie byla významným obchodním centrem, které zajišťovalo nejen místní potřeby regionu, ale také tranzitní obchod s národy severního Kavkazu. V VI století před Kristem tedy na území města vznikla starověká řecká kolonie Dioscurias, poté římská pevnost Sebastopolis. Na začátku 6. století začalo toto území patřit Byzanci. V V-II století před Kristem to hrálo významnou politickou a ekonomickou roli v západním Kavkaze. Na to poukazuje starověký geograf a historik Strabo: "... Dioskurie také slouží jako začátek šíje mezi Kaspickým mořem a Pontem a jako společné obchodní centrum pro národy žijící nad ním a blízko něj; tady se sbíhá, říkají, 70 národností...". V 1. století před Kristem v důsledku mithridatických válek a nepokojů, které po nich následovaly, ztratila Dioskurie svůj význam. V roce 65 př.n.l. E. sem přišli Římané , kteří na místě řecké kolonie založili pevnost Sebastopolis (z řeckého sebastos - posvátné a polis - město, řecké slovo sebastos představuje překlad latinského "srpen" (dříve epiteton římských císařů), jak se věří, na počest císaře Octaviana Augusta, podle řeckého "sebastos", který se narodil 23. září roku 63 před Kristem, tedy po založení města a v lednu dostal jméno Imperator Caesar Augustus. 16, 27 před Kristem. Opevnění Sebastopolis zůstalo silné 200 let a poté se začalo hroutit. V VI. století Byzantinci napadli pobřeží a dobyli pevnost. Za císaře Justiniána I. byla Sebastopolis přestavěna a zažila nové období rozkvětu. Ve 30. letech Arabové se prohnali zeměmi Abcházie v 8. století, i když se zde nemohli usadit, ale podařilo se jim zničit město. Ve středověku byla toto území součástí Abcházského království, poté územím silnějšího gruzínského království. Od roku 736 je osada známá jako Tskhumi jako součást Abcházského království, kde se stává centrem Tskhumského eristavstva. Ve středověku bylo město Tskhumi součástí Gruzínského království. Hrad Bagrat sloužil jako hlavní citadela města. Tskhumi sloužila jako letní sídlo gruzínských králů. Město bylo jedním z nejdůležitějších přímořských center gruzínského státu . Podle V. Sizova se stala významným „kulturním a správním centrem gruzínského státu“. Vůdce Tskhumského eristavstva pod královnou Tamarstál feudální rod Shervashidze (Chachba). Arabský spisovatel 12.-13. století Abul-Fida nazývá Tskhumi gruzínským městem. V roce 1330 se ve městě usadil anglický dominikán a římskokatolický biskup Pietro Geraldi. Ten se mezi svými obyvateli zmiňuje o Gruzíncích, muslimech a Židech. Později se Tskhumi stalo hlavním městem mingrelských knížat, právě v tomto městě Vamekh I., nejvlivnější Dadiani, razil své mince, které se v Gruzii nazývaly „Tskhumi silver“ (Tskhumuri tetri). Od 15. století je opět důležitou obchodní stanicí ve východní oblasti Černého moře a hlavním bodem janovské kolonizace. Navzdory skutečnosti, že Dadiani měl úzké vztahy s obchodníky z Janova, mezi Gruzínci a Janovci panovalo nepřátelství, protože tito byli považováni za „schizmatiky“. V 1454, osmanský sultán Mehmed II, zaujatý kontrolou nad východní černomořskou oblastí, vzal Sukhumi, který byl pak pod Mingrelian kontrolou. Od 16. století území Abcházie je pod nadvládou Turků: v roce 1578 dobyli město a nazvali ho Suchum-Kale. V roce 1724 byla pevnost přestavěna. V 16. - počátkem 19. století bylo Suchum-Kale ovládáno Osmanskou říší a místními feudály. V roce 1810 bylo Suchum obsazeno ruskými jednotkami během rusko-turecké války v letech 1806-1812. Ve druhé polovině 40. let 19. století získal Suchum statut města. Od konce 18. století do roku 1864 bylo město Suchum hlavním městem Abcházského knížectví. Abcházci dobyli pevnost od Turků a suverénní princ Abcházie do ní přenesl své sídlo. V roce 1805 se suverénní princ Abcházie Kelešbej Šervašidze-Chachba rozhodl připojit svou zemi k Rusku po vzoru králů Kartli a Megrelian. Ale to bylo možné až po 5 letech. Dne 17. února 1810 byl podepsán manifest o připojení Abcházie k Rusku. Během rusko-turecké války v letech 1806-1812 ruský obojživelný útok vyhnal tureckou posádku z města, obsadil místní pevnost a schválil moc ruského cara. Abcházský princ Keleš-bej Chachba-Šervašidze, který přijal ruské občanství, ale zároveň flirtoval s Turky, byl za nejasných okolností zabit 2. května 1808 v Suchum-Kala. Nejstarší syn prince Arslan Bej se chopil moci. Další syn, syn Keleš-beje, Sefer [Safar-Ali]-bej, který vedl bratrovražednou válku s Arslanem, napsal generálmajorovi Joně Jonoviči Rykgofovi [Rikgofovi], veliteli ruské vojska v Megrelii: Arslan-bej s několika Suchumiňany zabil mého otce Kelesh-beje; víte, že zesnulý Keleš Bej vám během svého života dal [práva na knížectví] a nyní, po jeho smrti, pokud chcete, vám dám tuto zemi, i když jen proto, abych se pomstil výše zmíněnému Arslan Bejovi. Mnoho suchumských princů a šlechticů se mnou souhlasí." Arslan Bej v korespondenci s Rusy svou vinu popíral. Vládce Megrelie Nino Dadiani, který byl v té době přítomen na dvoře ruského cara Alexandra I., se za Sefera Beje postavil jako jejího zetě. V roce 1809 se Sefer Bej zmocnil většiny knížectví a vzdal se v roce 1810 Ruské říši, s výhradou jeho odchodu z prince, 17. února 1810 ho Alexandr I. schválil. Spolu se svým oddílem a vojáky Nino Dadianiho princ provedl neúspěšnou kampaň proti Suchum-Kale, která ukázala, že není možné dobýt pevnost bez dělostřelectva, protože Suchum-Kale mělo mnoho velkých zbraní. Začátkem roku 1810 Arslan Bej, jeho proturečtí příznivci a Turci obsadili Suchum-Kale. V době útoku neměly ruské jednotky z Megrelie pod velením D. Z. Orbelianiho čas a po bitvě se přiblížily spojenecké oddíly Sefera Beje. K odstranění povstání z moře se k Suchumu přiblížila ruská eskadra jako součást bitevní lodi „ Varahail “, fregaty „ Voin “ a „ Nazareth “ a 3 malé lodě pod velením nadporučíka P. A. de Dodta. Počínaje jednáním, ale poté, co obdržela salvu jako odpověď, začala eskadra 9. července 1810 ostřelovat pevnost. Bylo potopeno 7 malých tureckých lodí. 10. bylo obsazeno předměstí. Po 2denním bombardování byl 11. července vysazen útok praporu 4. pluku námořní pěchoty pod velením majora Karandina (v jiných zdrojích Konradiniho) se 2 děly, který vytlačil tureckou posádku a horolezce z pevnosti. Rusové ztratili 109 mrtvých. Aslan Bej a jeho příznivci uprchli, Turci ztratili asi 300 zabitých lidí, 78 zajatců, 62 zbraní, 1080 liber střelného prachu. V roce 1846 získalo Suchum-Kale status obchodního přístavu a v roce 1848 status přístavního města, které se v roce 1866 stalo známým jako Suchum. Po zrušení Abcházského knížectví v roce 1864 se stalo centrem suchumiského vojenského oddělení (regionu) podřízeného generálnímu guvernérovi Kutaisi, od roku 1866 centrem suchumiského okresu provincie Kutaisi. Během rusko-turecké války (1877-1878) se Turecko pokusilo vyrvat pobřeží Černého moře z Ruska. Dnee 2. května 1877 začala turecká flotila bombardovat město a vyloďovat jednotky, ruská posádka ustupovala. Opětovné dobytí Suchumu oddíly generálů Babich, Alchazov a Shelkovnikov bylo provedeno 20. srpna téhož roku. Později v sovětských dobách došlo k vylepšení a obnově centrální části Suchumi, což do značné míry určilo moderní architektonický vzhled města. V této době bylo postaveno mnoho z nejznámějších budov a architektonických souborů: umělecká škola (1935), Suchumská vysoká škola (1904) (od roku 1921 do roku 1999 - Suchumská průmyslová škola), Suchumská umělecká škola (1935), Abcházská diverzifikovaná vysoká škola (1959) (od roku 1959 do roku 1999 - Suchumská obchodní a kulinářská škola), hotel "Abcházie" (1938), Vládní dům Abcházské Autonomní Sovětské Socialistické Republika (1939), nádraží (1951), Institut subtropické ekonomiky (1968). V souvislosti s výrazným nárůstem počtu obyvatel v 60. a 70. letech 20. století byla zejména v západní části města Suchum aktivně zahájena výstavba typické obytné a rekreační infrastruktury. V srpnu 1990 se v Suchumi odehrály jedny z největších vězeňských nepokojů v novodobé historii. Vězni se zmocnili skladu se zbraněmi, který byl uložen v jedné z cel. Vzali tři řídící jako rukojmí a požadovali autobusy a letadlo. Byly povolány speciální jednotky KGB " Alfa " a speciální jednotky ministerstva vnitra " Vityaz ". Rukojmí byli propuštěni a jeden z odsouzených byl během operace zabit. Na počátku 90. let byl Suchum jedním z center gruzínsko-abcházského konfliktu. Republika Abcházie vyhlásila nezávislost po válce s Gruzií v letech 1992-1993. Její ústava, v níž byla republika prohlášena za suverénní stát a subjekt mezinárodního práva, byla přijata Nejvyšší radou Republiky Abcházie dne 26. listopadu 1994. Vyhlášení nezávislosti Republiky Abcházie nevyvolalo širokou mezinárodní rezonanci, nicméně až do druhé poloviny 2000 nebyla nezávislost Republiky Abcházie nikým uznána za samostatný subjekt mezinárodního práva. Teprve v roce 2006, dne 17.11.2006 uznaly samostatnost Republiky Abcházie neuznané státy jako Republika Jižní Osetie, Podněsterská republika a Republika Náhorní Karabach. Situace s mezinárodním uznáním Republiky Abcházie /stejně jako i Republiky Jižní Osetie/ se změnila po skončení západem podporované neúspěšné agresi Gruzie proti Republice Abcházii a Republice Jižní Osetii v srpnu 2008, kterou se s podporou západu Gruzie pokusila vojnskou silou dobýt území Republiky Abcházie a Republiky Jižní Osetie s cílem anektovat jjich území do Gruzie. Po odražení západem sponzorované a podporované gruzínské agrese proti Republice Abcházii a Republice Jižní Osetii byla nezávislost obou obětí gruzínské agrese uznána Ruskou Federací, kdy dne 26.8.2008 Ruská Federace oficiálně uznala nezávislost Republiky Abcházie a Republiky Jižní Osetie. V reakci na to - a tohle mohli splodit pouze jen profesionální západní orwellovští propagandisté - přijal gruzínský parlament propagandistickou rezoluci s typickým orwellovským propagandistickým názvem „O okupaci území Gruzie Ruskou federací“. Uznání nezávislosti obou obětí gruzínské agrese Republiky Abcházie a Republiky Jižní Osetie ze strany Ruské Federace povzbudilo či inspirovalo následně několik dalších států k uznání nezávislosti těchto dvou samostatných malých národních státu abcházského a osetského národa. Dne 5.9.2008 Nikaragujská republika uznala nezávislost Republiky Abcházie a Republiky Jižní Osetie. Dne 10.9.2009 Venezuela uznala nezávislost Republiky Abcházie a Republiky Jižní Osetie. Dne 12.9.2008 Shromáždění a exilová vláda Republiky Srbská Krajina uznaly nezávislost Abcházie a Jižní Osetie. Dekret neuznaného srbského státu uvádí:„Tyto dva nové státy mají stejnou historii jako historii krajinských Srbů – jejich národy žijí na jejich etnické a historické zemi. Abcházie a Jižní Osetie nemají žádné historické a etnické vazby s Gruzií, stejně jako Krajina nemá takové spojení s Chorvatskem – chorvatskými etnickými a historickými zeměmi v Zagorje. Území Chorvatska sahá pouze od Záhřebu k italským a slovinským hranicím. Uznání nezávislosti bude předáno prezidentům Abcházie a Jižní Osetie diplomatickou cestou a poskytnuto v srbštině a ruštině se stručným přehledem aktuálního dění v Krajině, Abcházii a Osetii“. Republika Nauru dne 15.12.2009 uznala nezávislost Republiky Abcházie a 16. prosince 2009 uznala nezávislost Republiky Jižní Osetie. Dne 29.5.2018 Syrská arabská republika uznala nezávislost Republiky Abcházie a Republiky Jižní Osetie. Bezprostředně po uznání nezávislosti Rpubliky Abcházie a Republiky Jižní Osetie Ruskou federací se v médiích objevily návrhy (např. Leonid Sluckij, místopředseda Výboru pro mezinárodní záležitosti ruské Státní dumy), že by Abcházii mohly uznat i další členské státy OSN. Jižní Osetie. Takové země byly pojmenovány jako Venezuela (uznána 10.9.2009), Kuba, Bělorusko, Írán, Sýrie (uznána 29.5.2018), Turecko. V červenci 2009 prezident Abcházie Sergej Bagapsh vyjádřil naději, že nezávislost Abcházie a Jižní Osetie bude uznána Běloruskem, a nikoli Papuou Novou Guineou resp.Zimbabwe také uvedl, že se stále nevzdává myšlenky na vytvoření nějakého nového „unijního státu“, který bude zahrnovat jeho republiku a Jižní Osetii spolu s Ruskem, Běloruskem a Kazachstánem. Představitelé některých států světa (Bělorusko, Venezuela, Írán, Arménie, Libanon) vyjádřili podporu nezávislosti Republiky Abcházie a Republiky Jižní Osetie, respektive podporu práva abcházského a osetského národa na sebeurčení. Posledný demokraticky zvolený prezident Ukrajiny Viktor Janukovyč před svým prezidentováním prohlásil, že Ukrajina by měla uznat nezávislost Republiky Abcházie a Republiky Jižní Osetie a podpořit vůli národů neuznaných republik; řekl: „ Uznání nezávislosti Jižní Osetie a Abcházie Ruskou federací je logickým pokračováním procesu, který zahájily západní země ohledně uznání nezávislosti provincie Kosovo“. Když se však Janukovyč stal prezidentem, řekl, že tím nemyslel, že je připraven uznat nezávislost Republiky Abcházie a Republiky Jižní Osetie, ale pouze se postavil proti dvojímu standardu, když velký počet zemí uznal tzv. "nezávislost Kosova". Také i orgány Severokyperské turecké republiky poblahopřály Republice Abcházii a Republice Jižní Osetii k uznání jejich nezávislosti Ruskou federací. Také i palestinské hnutí Hamas, které ovládá pásmo Gazy, uvítalo uznání nezávislosti Republiky Abcházie a Republiky Jižní Osetie ze strany Ruské Federace. Také i polovojenská libanonská šíitská organizace Hizballáh vyslovila svou podporu nezávislosti Republiky Abcházie a Republiky Jižní Osetie. A nakonec dokonce i vláda nekomunistické "Čínské republiky" na Tchaj-wanu prohlásila, že je připravena na obchodní, ekonomickou a kulturní interakci s Republikou Abcházií a Republikou Jižní Osetií, pokud jde o politické uznání, vzájemná výměna názorů na tuto otázku však ale nijak doposud neproběhla. Dne 4.9.2008 arménský prezident Serzh Sargsjan prohlásil, že Arménie může uznat nezávislost Republiky Abcházie a Republiky Jižní Osetie pouze v případě, že bude uznáne nezávislost Republiky Náhorní Karabach: „ Dnes se pravidelně objevuje otázka, proč Arménie neuznává nezávislost Abcházie a Jižní Osetie. Odpověď je jasná – už z toho důvodu, že svého času Arménie neuznala nezávislost Kosova. V přítomnosti konfliktu v Náhorním Karabachu nemůže Arménie uznat jiný subjekt v podobné situaci, dokud neuzná Náhorní Karabach Republiku “. Zároveň potvrdil svou podporu právu těchto subjektů na sebeurčení. Dne 19.9.2008 potvrdil pozici Arménie v Minsku velvyslanec Arménie v Bělorusku Oleg Yesayan: „ Uznání nezávislosti jiných států bez uznání nezávislosti Náhorního Karabachu je nesmysl “. Dne 28.8.2008 zaslal prezident Běloruské republiky Alexandr Lukašenko poselství ruskému prezidentovi, ve kterém poznamenal, že „ v současné situaci Rusko nemělo jinou morální možnost než podpořit právo abcházského a osetského národa na sebeurčení v souladu se základními mezinárodními dokumenty “. Alexandr Lukašenko se také vyjádřil k vhodnosti předložení této problematiky Radě kolektivní bezpečnosti CSTO, která se měla konat 5.9.2008, a přijetí konsolidované pozice zúčastněných států. Také i velvyslanec Běloruské republiky v Ruské federaci v odpovědi na otázku novinářů o podpoře Běloruské republiky nezávislosti Republiky Abcházie a Republiky Jižní Osetie řekl: „Pokud jde o podporu, jsme spojenci, a to říká to všechno “. Prezident Běloruské republiky Alexandr Lukašenko dne 8.9.2008 řekl: „ Přijde čas a my se pravděpodobně, stejně jako v Ruské Federaci se budeme zabývat otázkou uznání Republiky Abcházie a Republiky Jižní Osetie. Nyní budeme mít parlamentní volby, přijde parlament, který se bude zabývat otázkou Jižní Osetie a Abcházie. Nemůžeme mlčet “. Dne 26.6.2009 bylo oznámeno, že Sněmovna reprezentantů Národního shromáždění Běloruské republiky (dolní komora parlamentu) se do konce jarního zasedání nebude zabývat otázkou uznání nezávislosti Jižní Osetie a Abcházie. Dne 22.7.2009 Ministerstvo zahraničních věcí Běloruské republiky vyzvalo občany své země při návštěvě Gruzie, s níž má Bělorusko bezvízový režim, aby vzali v úvahu omezení stanovená gruzínskou legislativou o svobodném pohybu cizích občanů při návštěvě území Abcházie a Jižní Osetie. Ministerstvo zahraničních věcí zejména poznamenává, že podle gruzínské legislativy je vstup do těchto regionů možný pouze přes území Gruzie a vstup do jiných směrů [176] je možný pouze se zvláštním povolením gruzínských úřadů, přičemž porušení tohoto pravidla mohou být stíháni v souladu s trestním zákoníkem Gruzie. Již dříve byli při průchodu pasovou kontrolou na letišti v Tbilisi zadrženi a zatčeni občané Běloruské republiky, kteří měli v pase razítko potvrzující vstup do Abcházie z Ruské federace. Obdobné problémy měli i občané jiných zemí. Náměstek ministra zahraničí Ruska Grigorij Karasin 23.7.2009 při popisu výroků běloruského kolegy řekl: „Zní mi to divně. Po tom, co nám předtím řekli zástupci běloruské vlády, se to zdá nelogické“. Později se vyjádřilo i Ministerstvo zahraničních věcí Běloruské republiky, které uvedlo, že doporučení byla způsobena zatčením běloruských turistů v Gruzii, kteří předtím navštívili Abcházii a Jižní Osetii, a zdůraznilo, že běloruský postoj k problému Abcházie a Jižní Osetie neprošly žádnými změnami a současná situace je názorným příkladem negativní role médií, která se často nezodpovědně snaží o zbožná přání. Dne 24.7.2009 se Natalyja Petkevič, první zástupkyně vedoucího prezidentské administrativy Běloruské republiky, vyjádřila k situaci kolem objasnění běloruského ministerstva zahraničí. Poznamenala: „V našem postoji k Abcházii a Jižní Osetii nedošlo k žádné změně. Všechno ostatní jsou spekulace zaujatých politologů a novinářů“. Dne 28.7.2009 běloruský ministr zahraničí Sergej Martynov ve svém projevu v Bruselu po setkání se zástupci EU poznamenal, že Běloruská republika dosud nerozhodla v otázce uznání nezávislosti Jižní Osetie a Abcházie. „Pro každého je těžká otázka, zda se zapojit nebo nezapojit do problému uznání Jižní Osetie a Abcházie. Pečlivě studujeme všechny její aspekty a neučinili jsme konečné rozhodnutí,“ řekl ministr. Dne 2.10.2009 prezident Běloruské republiky na tiskové konferenci pro masmédia regionů Ruska poznamenal, že uznání Abcházie a Jižní Osetie bylo zmařeno jednáním ruské strany: „Ale někdo v Rusku nás opravdu chtěl rychle „naklonit“, nebo možná nechtěli, abychom ty republiky vůbec uznali... Pamatujete si, že nás centrální média, evidentně řízená státními úředníky, prostě začala pronásledovat: „Oni nepoznáváme je, protože nám nedali 500 milionů dolarů.“ Jako bych ty republiky musel uznat za peníze... No, tahle vlna šla ve chvíli, kdy jsme ji měli uznat. A vaši vůdci o tom věděli. Tak jsem řekl: ‚Přestaňte, lidi. V této situaci to nebude fungovat." Vidíte, všechno bylo uděláno proto, aby se z toho dostal nějaký kapitál, kdo ví. Prý jsme je "naklonili". Dne 17.11.2009 se běloruští poslanci vydali do Abcházie, Gruzie a Jižní Osetie, aby se seznámili se situací, která by mohla být podkladem pro konečné rozhodnutí o uznání či neuznání Abcházie a Jižní Osetie. Výsledkem návštěvy bylo odložení projednání této záležitosti do března 2010. Tato otázka však nebyla zohledněna. Dne 1.10.2010 prezident Běloruské republiky na tiskové konferenci pro ruské novináře opět poznamenal, že Abcházie a Jižní Osetie nebyly uznány kvůli postoji ruské strany, která odmítla podpořit Běloruskou republiku v r. případ sankcí ze strany EU a USA. Dne 28.9.2022 přicestoval na neoficiální návštěvu Republiky Abcházie běloruský prezident Alexandr Lukašenko a setkal se s abcházským prezidentem A. Bžanijí. Dne 20.10.2009 se objevily první zprávy, že nezávislost Abcházie a Jižní Osetie by mohla uznat Bolívie a také Ekvádor a 2. dubna 2010 při návštěvě abcházské státní delegace v zemích Jižní Ameriky (Venezuela, Argentina, Chile, Bolívie a Ekvádor), ministr zahraničních věcí Republiky Abcházie Maxim Gvindzhia potvrdil, že Bolívie a Ekvádor by mohly v blízké budoucnosti uznat nezávislost Republiky Abcházie. Íránská islámská republiky vydala své oficiální prohlášení, že odsuzuje genocidu národů Abcházie a Jižní Osetie ze strany Gruzie a zastává bilaterální spolupráci s Republikou Abcházií a s Republikou Jižní Osetií. V blízké budoucnosti však ale zatím Írán sám nezávislost regionů neuzná, i když takovou možnost dlouhodobě do budoucna nevylučuje. Libanon hodlá navázat kontakty s Republikou Abcházií a Republikou Jižní Osetií, i když otázka oficiálního uznání těchto republik Bejrútem ještě není vyřešena, řekl 9.11.2008 Saad Hariri, vůdce většiny v libanonském parlamentu. „Otázka uznání bude rozhodnuta na vysoké státní úrovni. Ale hned teď navážeme kontakty s Republikou Jižní Osetií a Republikou Abcházií, například tam brzy pojedou delegace našich podnikatelů,“ řekl Harírí v rozhovoru pro noviny Vremja Novostey. Vlivná libanonská politická strana Hizballáh navíc prohlásila, že „uznává“ nezávislost Republiky Abcházie a Republiky Jižní Osetie. Dne 28.4.2010 peruánské úřady oznámily, že prozatím ještě nejsou připraveny uznat nezávislost Republiky Jižní Osetie a Rpubliky Abcházie, jak to radila opoziční Peruánská nacionalistická strana. Dne 4.9.2008 generální tajemník Národní bezpečnostní rady Saúdské Arábie princ Bandar ibn Sultan Al Saud prohlásil, že král Saúdské Arábie a celé vedení země s pochopením přijali logiku akcí ruské straně a kroky, které Moskva podnikla během krize v Jižní Osetii. Dne 24.4.2009, po trilaterální schůzce mezi velvyslancem Jižní Osetie v Rusku, velvyslancem Súdánu v Rusku a zástupcem Fronty Polisario (SADR), velvyslanec Súdánu prohlásil, že jeho země je připravena navázat diplomatické vztahy s Republikou Jižní Osetií a Republikou Abcházií, avšak status srbské provincie Kosovo brání Súdánu v okamžitém uznání těchto republik. Pro velvyslance Súdánu v Rusku je plánována služební cesta do Jižní Osetie. Dne 29.8.2008 tádžický prezident Emomali Rahmon vystoupil s opatrnou podporou Ruska na Kavkaze v souvislosti s jeho uznáním nezávislosti Republiky Abcházie a Republiky Jižní Osetie. Na konci října 2009 ministr zahraničí Ekvádoru Fander Falconi řekl, že vláda Ekvádoru plánuje v blízké budoucnosti zvážit otázku uznání nezávislosti Republiky Abcházie a Republiky Jižní Osetie. Ekvádorský prezident Rafael Correa zároveň uvedl, že jeho země je připravena zvážit uznání, pokud obdrží oficiální žádosti. Podle některých zdrojů oznámil prezident Correa svůj záměr uznat nezávislost obou republik - Republiky Abcházie a Republiky Jižní Osetie při své návštěvě Moskvy 16. srpna 2011. Dne 10.8.2008 izraelské ministerstvo zahraničí oznámilo, že Izrael „ uznává územní celistvost Gruzie “. Mezitím zástupci vlády palestinského hnutí Hamas, které ovládá pásmo Gazy, uvítali uznání nezávislosti Republiky Abcházie a Republiky Jižní Osetie. Generální ředitel Ministerstva zahraničních vztahů a mezinárodní spolupráce Somálska Mukhamed Jama Ali dne 5.10.2008 popřel informace o záměru prozatímní federální vlády Somálska uznat nezávislost Abcházie a Jižní Osetie. Místo toho zdůraznil, že Somálsko uznává územní celistvost Gruzie a nikdy neuzná nezávislost Abcházie a Jižní Osetie. Jeho slova byla reakcí na prohlášení somálského velvyslance v Ruské federaci z 1. října, který řekl, že v blízké budoucnosti se somálská vláda chystá uznat nezávislost Republiky Abcházie a Republiky Jižní Osetie. Město Suchum se nachází ve střední části republiky a nachází se 107 km od hranic s Ruskem na pobřeží Černého moře. Územím města Suchum protékají 3 řeky: Basla, Suchumka a Kyalasur, která je hranicí města na jihu. Nejvyšším bodem města Suchum je hora Suchum, 201 metrů nad mořem. Tam v městě Suchum jsou také hory Trapeze a Bagrat. Klima ve městě Suchum je vlhké subtropické. Průměrná roční teplota: + 14,8 °C, mořská voda se ohřeje na +28…+30 °C. Zima v Suchumu je teplá a mírná: od +8 do +14 °C, léto je horké a vlhké: od +24 do +30 °C. Pokud jde o národnostní složní obyvatelstva města Suchum, podle sčítání lidu z roku 2011 měla populace hlavního města Republiky Abcházie Suchum 62 914 lidí, z toho tvoří: Abcházci 42342 lidí (67,3 %), Rusové 9288 lidí (14,8 %), Arméni 6192 lidí (9,8 %), Gruzínci 1755 lidí (2,8 %), Řekové 645 lidí (1,0 %). Abcházský jazyk - státní jazyk Republiky Abcházie - je jedním z nejstarších jazyků na světě, spolu s příbuznými jazyky (Abaza, Adyghe, Čerkesština, Kabardština) tvoří skupinu Abcházsko-Adyghe, čítající dnes několik milionů lidí. Ruský jazyk je spolu s abcházštinou uznáván jako úřední jazyk státu Abcházie. Národní měnou Republiky Abcházie je apsar. V každodenním oběhu se ale používá také i ruský rubl. Město Suchum je starobylé kulturní centrum Republiky Abcházie. V jižní části města Suchum se nachází jeho historické a logické jádro – pevnost Suchumi. V 60. letech 19. století bylo ve městě Suchum založeno vlastivědné muzeum. Od roku 1930 ve městě Suchum funguje Abchazské činoherní divadlo a v roce 1963 byla ve městě Suchum otevřena umělecká galerie. Město Suchum hostí Centrální výstavní síň Svazu umělců Abcházie, otevřená byla v roce 1950. V roce 1947 byla ve městě Suchum dokončena stavba budovy Abchazské státní filharmonické společnosti. V únoru 2009 byla ve městě Suchum po rekonstrukci znovu otevřena Abcházská státní filharmonie. V roce 1957 se slavný dirigent ze Suchumu Ruslan Chamagua stal prvním Abcházcem, který obdržel prestižní hudební cenu Grammy. V roce 1972 bylo ve městě Suchum otevřeno Literární a pamětní muzeum D. I. Gulia. Pokud jde o oblast vzdělávání a školství, město Suchum je kulturním centrem Republiky Abcházie. Zde ve městě Suchum jsou univerzity a ústavy, muzea, divadla a další instituce vědy a kultury. Od roku 2019 žije ve městě Suchum 5 000 až 6 000 studentů. V hlavním abcházském městě Suchum existuje Abchazská státní univerzita (1979), která byla založena 4.2.1932 jako Suchumská zemědělsko-pedagogický institut, dále Abcházská diverzifikovaná vysoká škola (1959) (od roku 1959 do roku 1999 - Suchumská obchodní a kulinářská škola), Suchumská vysoká škola (1904), Suchumská umělecká škola (1935), Suchumská hudební vysoká škola (1930), Suchumská lékařská vysoká škola (1931) a Akademie věd Republiky Abcházie (26. března 1997). Pokud jde o mezistátní dopravu z Republiky Acházie a do Republiky Abcházie, existují komerční autobusové linky do Rostova na Donu, Krasnodaru, Cherkessku, Nalčiku, Soči. Ze stanice Suchum existuje železniční spojení do Moskvy, Petrohradu (v létě do Belgorodu, Samary, Pskova). Nedaleko města se nachází letiště Babušara, které provozuje letecká společnost Abchazské Aerolinie. Ve městě Suchum funguje také i mzinárodní námořní přístav. Pokud jde o městskou hromadnou dopravu, ve městě Suchum jsou zastoupeny autobusy, taxíky s pevnou trasou a třemi trolejbusovými trasami. Pokud jde o významné sakrální stavby stojící ve městě Suchum, stojí zde Katedrála Zvěstování Páně - katedrální kostel na počest Zvěstování Panny Marie ve městě Suchum náležející Abcházské pravoslavné církvi. V roce 1909 se rozhodnutím Suchumské řecké společnosti a na náklady řecké pravoslavné komunity města Suchum začal v centru města stavět trojlodní kostel s křížovou kupolí v novobyzantském stylu. jehož stavba byla dokončena v roce 1915. Chrám byl vysvěcen v roce 1917 ve jménu Zvěstování přesvaté Bohorodice a až do 40. let 20. století byl označován jako „řecký chrám“. Po druhé světové válce se chrám stal katedrálním kostelem suchumsko-abcházské diecéze gruzínské pravoslavné církve. V 80. letech 20. století za metropolity Davida (Čkadua) byly v katedrále provedeny významné rekonstrukční práce, v souvislosti s nimiž se objevila kaple na počest svatého Mikuláše a řada vedlejších hospodářských budov. V březnu 2010 byly v katedrále provedeny restaurátorské práce a instalována zlacená kopule, kterou vyrobila čeljabinská společnost Marion LLC - Golden Sphere. Do roku 1990 byla v katedrále uchovávána hrobka Jana Zlatoústého (později byla přemístěna na místo jeho smrti - ve vesnici Koman, v chrámu Komanského kláštera). V katedrále je také umístěna ikona Velkého mučedníka Panteleimona s částicí jeho relikvií. Dne 10.2.2011 se tento chrám stal katedrálu Zvěstování Panny Marie Abcházské pravoslavné církve. Dalšími významnými sakrálními stavbami v městě Suchum je Římskokatolický kostel sv. apoštola Šimona Zélóta a Evangelický luteránský kostel svatého Jana.

• Kvalita: NQ LQ
• Zverejnené: 18.5.2023 13:15
• Krajina: Gruzínsko 🇬🇪
• Páči sa: 0% (0 hlasov)
• Obľúbené: 0
• Komentárov: 0
• Dľžka: 46:39
• Kategória: ľudia
• Tagy: mesto, město, mestá, města, suchum, suchumi, abcházia, abcházie, republika abcházia, republika abcházie, mesto suchum, město suchum, hlavné mesto suchum, hlavní město suchum, abcházské hlavné mesto suchum, abcházské hlavní město suchum, suchum-kale, abcházci, abcházsky národ, abcházsky jazyk, abcházština, dioscurias, sebastopolis, octavianus augustus, imperator caesar augustus, justinián i. pietro geraldi, mehmed ii, kelešbej šervašidze-chachba, alexander i., katedrála zvestovania panny márie, kostol sv. apoštola šimona zélóta